Automobily

Ruční stříkačky, ať již dvoukolové nebo čtyřkolové, potřebovaly ke svému pohybu koňský potah. S jeho sháněním bývaly ale problémy. Sbory většinou vlastní koně neměly, a tak si je musely půjčovat od sedláků. Jenomže sedláci svoje koně, utahané po celodenní dřině, nepůjčovali zrovna ochotně. V Uhřicích to byl často kámen úrazu. Hasiči nemohli mnohokrát se stříkačkou vyjet k požáru, protože nesehnali nikoho, kdo by jim koně půjčil. Tento stav vedl dokonce k tomu, že v roce 1922 se náčelník Rudolf Hrazdira vzdal své funkce právě kvůli neochotě občanů poskytnout příspřež.

Po první světové válce bylo přáním snad každého sboru pořídit si automobilovou stříkačku, také kvůli potížím s opatřováním koňským potahů. První, komu se toto přání splnilo, bylo na blanenském okrese SDH Blansko.To si 16. června 1926 koupilo automobilovou stříkačku od firmy Hrček a Neugebauer. Byla na podvozku Chevrolet a stála 96 000 korun.

Uhřický sbor se auta dočkal až v roce 1950. V roce 1948 byla objednána nová motorová stříkačka PP-8 od firmy Stratílek. Koňský potah se jevil jako nedostatečný, a proto na schůzi výboru v květnu 1950 navrhl Adolf Toul koupit osobní auto od pana Eduarda Rozbořila. Tento návrh byl všemi přítomnými přijat. Ale sbor byl finančně vyčerpán koupí motorové stříkačky, proto bylo další jednání o pořízení osobního auta zatím odloženo. Nakonec se peníze přece jenom podařilo zajistit a tak mohl sbor koncem roku automobil konečně zakoupit. Byla to Praga na dřevoplyn.

Když toto auto přestalo sloužit a na nové nebylo, vozil mužstvo na závody i k zásahům traktor, zakoupený místním JZD.

Teprve v roce 1965 bylo uhřickému sboru přidělen původně vojenský speciál Tatra 805 pro přepravu mužstva. Tatra byla krytá plachtou s lavičkami po stranách. Měla osmiválcový motor chlazený vzduchem a pohon na všechny čtyři kola. Žádných velkých úprav nebylo potřeba, pouze se přestříkala kabina červenou barvou a přidal se maják.

Tím jezdili až do roku 1996, kdy sbor zakoupil Avii 15 s plachtou od firmy Mrazivec. Bylo nutné ji přizpůsobit hasičským účelům a poté ji nechat schválit Dopravním inspektorátem na požární vozidlo a přepravu osob. Bylo to jedno z posledních schválení, protože následující rok byla přeprava zásahové jednotky pod lehkou konstrukcí potaženou plachtou zrušena. Starší povolení zůstala v platnosti, ale nová se už nevydávala. Některé sbory, které své Avie neměly schválené, je musely prodat a zakoupit jiné vhodné vozidlo.

Úpravy na Avii: také bylo potřeba přestříkat modrou kabinu na červeno–bílou a opatřit ji majákem, který se odmontoval z Tatry. Dále se musel přestavět nákladový prostor pro přepravu osob. Po stranách byly přidělány dřevěné lavice s úložným prostorem, kde se skladuje potřebná výzbroj, jako například proudnice, rozdělovač, savice, hydrant apod. Po několika jízdách se zjistilo, že stříkačka nemůže být postavena volně, protože hlavně při jízdě v zatáčkách a při prudkém brždění ohrožuje mužstvo. Na podlahu proto bylo přišroubováno kovové vedení opatřené zástrčkou, což zabraňuje volnému pohybu stříkačky po Avii.